národním. Tedy, nikoliv umělecká díla, nýbrž dějinné dokumenty vyššího slohu. Místo schopnosti, vytvořiti ze skutečnostních prvků jiný svět hlubší logiky a jasnější zákonnosti, pouze umění zachytiti pomíjející realitu ostrým postřehem a výstižným slovem - a to ne v totalitě, nýbrž ve zlomcích. Díla spíše reproduktivní, než tvořivá, popisná než dramatická, Qbtížená krátkozrakosti detailu, než nadaná freskovými liniemi tvůrců dalekozrakých. Metoda, jíž se básnické knihy tohoto rodu domáhají, jest blízka naturalismu, o kterém se kritika s krasovědou dohodly, že jest nadobro pohřben: východiskem bude pro ně dokument, získaný soustředěnou činnosti pozoro va telskou i předmětem bude člověk, podmíněný zevními událostmi a hmotným prostředím i individuální zvláštnosti budou zastřeny znaky, které jednotlivce spínají s hromadou a davem; trpící a rozvrácené člověčenství bude zdůrazněno na úkor lidství tvořivého a vítězícího. Ale právě tento naturalísm může zvýšiti dokumentární cenu takových knih pro kulturního psychologa doby j ta zde stojí nahá a zbrocená krví na pranýH, který zalit jest plným proudem ostrého světla, padajícího náhlou prorvou mezi černými mraky. A pohled na ni jest obžalobou lidskosti a zdrcujícím soudem nad ni. Obě románová díla, s nichž jsem sňal souhlasné znaky tohoto dokumentárního umění vypravovatelského o světové válce, vycházejí z naturalismu: dotud skoro neznámý francouzský epik zákopových bojů v Artoisu, Henri Barbusse, jemuž kniha Oheň (výtečně zčeštěná Hanušem Jelínkem a vydaná v Topičovych Dobrých knihách) rázem dodala proslulosti, seděl ve škole Zolově stejně učelivě, jako proslulá německá kronikářka berlínského ženství za války, Klára Viebigová, která románem o Dcerách Hekubiných (vyšel u nakladatele E. Fleischla v Berlíně) uvedla ve zmatek své dosavadní ctitele. Proti dílu typicky mužnému kniha příznačně ženská: tam hrůzy muk a vraždy, podané s nelítostnou krutOSti, jež střídavě v čtenáři budí otřesy zděšení, soustrázně, hnusu, hanby a jež zvyšuje svůj účin mučivými sarkasmy ne v podání, nýbrž 110