jehož melodickými šestiveršími stře se stříbrná mlha mladist.
vých zádumčivých vzpomínek, zabývá se procesem ozdravění
ze sobeckého hoře a konečného zakotvení ve víře a činnosti
nadosobní, přímo tématicky i báseň, jež intonovala v dráždivě
smutných akordech zhrzeného milování pyšného hocha, má
tolik síly, aby přes dvaadvacet let života zklenula tento most
mužného rozhodnutí :

Ku ptedu, lodi má! A ne už pouze moje.

Ne mé jsou bolesti, ne mé už pouze boje
Ne můj už tento smír.

Ku předu, lodi má! A k mojí ne, k všech spáse
Ať bouře zvedne se, ať orkán rozpoutá se.

K u předu přes ten vír!

Ku předu, lodi má! Ať cíl je kdesi v dáli.

A v bouři šílené můj koráb ztroskotá· li,
zajdeme s klidem oddaným!

Zajděme smířeni; zajděme s jasným čelem.
Neb nemohu-li býti Spasitelem,

chci býti Ukřižovaným.

Vlastní klíč k porozumění knihy Anebo obsahuje, tuším,
překrásná báseň teplého, intimního kouzla. která dala sbírce
jméno; odhalen jest tu zároveň základní dualism v bytosti
Viktora Dyka. Dvojdílná báseň Anebo jest hlasem rozcestí.
Na křižovatce života rozbíhají se diametrálně dvě dráhy před
očima sebezpytujícího básníka. Jedna, klidná beze vzestupu
a překážek, tratí se záhy v kvetoucím štěstí dosažitelného,
vábí k požitku a zapomenutí, radí příjemně se vyrovnati s
daným životem. Druhá, kamenitá a neschůdná, poskytuje zpětný
pohled do krajů mladosti, vine se kolem hřbitova minulosti,
aby naslouchala hlasům, vycházejícím z jeho rovů j mizí v
nekonečnu bílém buď záplavou čistého světla nebo ledem smrti j
vymáhá bdělost a statečnost a jest zatížena odpovědností

106