nebýval náklonný k mystice. Bezohledně důsledné přemýšlení
Petra Chelčického o Bohu a člověku nezapírá ani na
okamžik přízvuku racionalistického; v rozlehlém chrámu
všemoudrosti Komenského tmí se v dočasném mysticismu výklenek
zcela nepatrný j blouznivci osmnáctého věku zašli na pomezí
mystiky pouhou náhodou neuvědomělé chvíle. A v nové
době? Karel Hynek Mácha, jehož duchovní půlnoční svět se
tak podstatně odráží od střízlivě klidného racionalismu všech
vrstevníků, prodírá se sice odvážně k samému pokraji
tajemství, ale klesá v křeči hrůzy, než by se pokusil jím
proniknouti, kdežto Julius Zeyer jeví se právě jen katechumenem
mystiky. Pro Otokara Březinu není však naléhavější
záležitosti než proniknouti tajemství Boha i světa a zmocniti se
ho: intuice básníkova má k tomu napomáhati svorně s
metodou myslitele vědecky vyškoleného. Není to mystika ani
podsvětná ani zásvětná a nerozevírá proto dualistických
propastí mezi Bohem a vesmírem, životem a smrtí, moudrostí
a osudem. Křtěna prameny přírodovědeckého monismu a
vývojesloví, z nichž naivněji čerpal jíž kosmologický optimism
Nerudůva evoluční moudrost Vrchlického, opojená,
souzvukem ducha a světa, Březinova mystika zjišťuje a velebí
jednotu a smysl veškerého dění, ať duchovního či hmotného,
vycházejícího z Boha a ústícího do něho, dění, jež Boha neien
promítá, ale i uskutečňuje a qovršuje.

Samotářská tragika srdce zrazeného ženou a pozemským
štěstím i léta ztrávená ve škole myslitelů křesťanských a
filosofů nihi1istů - jejichž nauka zušlechťuje, ale zabíjí štěstí
- zachránily Otokara Březinu před bludem povrchního
optimismu. Nezavřel zraků před vinou, kterou stižen jest
lidský rod a vedle něho všecko živoucí tvorstvo j pojal zákon
boje o život a války všech proti všem jako nejvyšší hrůzu
bytí i cudnými slovy hořkého smutku vypěl ktetbu pohlaví;
sklonil květné kalichy svého básnického soucitu nad každým
projevem bolesti, této tíže kosmu j naslouchal tichu, jež zeje
na člověka z nekonečna a otřásl se odrazem hluku
způsobo
98