Jako kněz, ;enž nad Chebarem snil,

v údolí ;sem kostí zabloudil.

Stál ;sem v bílé, neobhledné tříšti
kostí rozmetaných v šiř i dál,
ztrouchnivělých sterém na
bojišlžve Slovanstva kostnid ;sem stál.

A ;ak onen Hebrej v pole hluché,
nad kostmi jsem zvolal: Kosti suché,
zdali oživnete, bůh jen ví - ř
Přede mnou se handžár ;asně skví.

Jak pa.trno, převzal Sv. Čech v Handžáru pouhou polovici
vise prorocké: hrl1za kosti celého Slovanstva ovívá jej svým
morovým dechem i i kdybychom následující sloky básně, ličící
jihoslovanská muka pode jhem tureckým, pojímali jakožto
přímé pokračování této strofy, musili bychom usouditi, že
básník kosti slovanských bojišť oživuje proto, aby svědčily o tíze
minulosti.

Jinak v Zimní noci. Z temných hloubek vnitřního života
Čechova prodrala se tato skvělá improvisace, jejíž působnosti
nezmenšuje ani uvolněná stavba ani matnost v dějových
obrysech noční fantasie: stesk nad ztracenou mladostí,
neuspokojení z nynější inspirace básnické, vzpomínkové a bolestné
kouzlo sněžné noci krouží kolem básníka, než si vybaví zrak
jeho duše před sebou postavu otce nedávno ztraceného. Ale
milovaný přelud nepřichází vábiti do krajů dětstVí, nechce
vyčítati, nechce přejímati úkol přísného svědomí, jako v jiných
současných básních Čechových, nýbrž přichází, aby
pochybovačného syna strhl s sebou ke vzdl1šné pouti, odhalující
vítězství Slovanstva na Balkáně a na Černém moři,
vyvrcholené obsazením Cařihradu Rusy a Jihoslovany a povýšením
kříže na skvělou báň Svaté moudrosti. Nejsou to však jen
hrdinové budoucnosti, kdož vítězným mečem upevňují na
východě a na jihu Evropy věčné par-ství Slovanstva: všichni
velcí předkové z dějin a pověstí, z báje a z poesie účastní se

84