na odvěké zápolení českoněmecké, které se mu v hodinách
úzkosti jevilo přirozeně bojem vyhlazovacím a na něž na
několika skutečně nejvzrušenějších místech svého dekorativního
eposu učinil lehce srozumitelné narážky. Avšak zřejmě
hovělo jeho romantické vloze i jeho kvietistickému pohodli, že
konflikt přenesl do vzdáleného století a do vzdálené země,
aniž se musil dotýkati ožehavých poměru, aktuálních
události a přítomných osob. I v tom jest věrným žákem Jana
Kollára, který přijal inspiraci od elegického pláče
odumírajících Polabanu v Durynsku, nikoliv však od výkřiku protestu
proti maďarštění Slováků v blízkostí vlastního rodiště ani
od zkázy českých rodáků pod patou rakouských Němců ně·
kolik hodin pěší chůze za Prahou. U Čecha jako u Kollára
potřeboval veřejný děj hilitorického posvěcení než se zdál
hodným, aby byl zvládnut básnicky. V epické výstroji nejed.
né pozdější práce Svatopluka Čecha naskytla se přiležitost,
aby napiaté poměry na českoněmeckém pohraničí a u našich
ohrožených menšin byly řešeny buď dějově neb tématickou
diskusí - uvádím na příklad Zpěvník Jana Buriana neb
Václava Žívsu, ale nikde nepostoupil básník nad všeobecné
obrysy, vzdálené narážky o přítomných dějích politiky
národní a jazykové i ani, když psal propagační báseň na počest
Ústřední matice školské, nepojmenoval věcí pravým jménem
a neuznal za dobré položiti sondujíci prst lékařův do jitřivé
rány národního orga!1ismu.

Teprve když Svatopluk Čech .uprostřed let osmdesátých
přistoupil k politické své lyrice, která obsáhá stejně
samo'tářskou dumu zbarvenou silnými živly osobními jako
populární chansonu myšlenou a provedenou jako zpěvný nebo
rétorický projev hromadný, poznal, že nelze se již vyhnouti
tomuto naléhavému tématu. V Jitřních písních prodírá se
jeho ohlas zdobnými slokami obou slavných básní Nevěřme
nikomu a Pod starým praporem, v Nových písních pak
věnována jest mu samostatná skladbička popisně meditační
Vyhlídka do hor. Básník připojil k ní podtitul List z deníku,

74