postavy sedláků a domácích
pracovniků.Kovářesamapoznáváme spiše jen v odboji a ve vzdoru než při práci, spiše z
kořene vytržena než pevně zakotvena v povoláni a v půdě í
rovněž účastnici jeho branného odporu, soused Brázda, dělnik
Prokop a proletář Józa nejsou představiteli selského stavu,
který klidně zraje pro budoucnost, nýbrž žalné oběti jeho
dočasného rozkladu.

Svatopluk Čech postřehl sám tyto nedostatky a
nedůslednosti dila, jež chtělo slaviti vitězstvi venkovských hodnot
životních, ale rozrostlo se v pisně o jejich f<lzpadáni a proto
hledal odpomoc. Vložil do začátku básně trochu národopisné
a zvykoslovné retrospektivy, která zdobným veršem, často
zálibně filigránských jednotlivosti, slavi kouzlo a
vděkstarohylé tradice a promisil všecku epiku pisňovými vložkami
o lásce, touze a věrnosti oněch dvou srdcí, jež nad mrtvolou
kovářovou založí novou trvalou selanku šťastné domácké
práce na zděděné půdě. Nezdařilo se mu slohově vyrovnati
tyto různorodé živly: prostonárodní popěvky Liduščiny a
Václavovy nesrůstaji s výpravným tělem skladby, a
romantický archaism vstupních zpěvů se přiliš křiklavě odlišuje od
tendenčně dobové malby venkova, zachváceného horečkou
modernosti. Lešetínský kovář neni tedy ani selskou idylou
velkého slohu, ani důsledným obrazem společenského vřeni
a hospodářského převratu v české vsi přítomné: má z každého
genru něco, leč nespáji toho v celek jednolitý. Kniha, tak
populární pro svou tendenci i pro své zpěvné části, má
významné misto nikoliv v uměleckém tvořeni Čechově, nýbrž
ve vývoji jeho názorů o selské civilisaci, vyrůstajicí z rodné
půdy, jež zde osvětluji i problém domácké výroby - po této
stránce zůstane Lešetinský kovář vždycky památným.

Vznikem i básnickou technikou stoji z Čechových
venkovských skladeb Lešetínskému' kováři nejblíže Zpěvnik Jana
Buriána uveřejněný sice teprve r. 1894, ale vzniklý již r. 1886,
tedy pouhá tři léta po tragické idyle lešetínské. I zde střidáni
epického vypravováni s intimni lyrikou, prostého románku

67