by vstoupila s pochopením mezi obě znepřátelené strany a
zprostředkovala mezi nimi - na studentstvu, jež většinou
vyšlo z pracovních a chudobných tříd, ale vzděláním a
budoucím postavením se přimyká naopak ke kruhům zámožných
zaměstnavatelů, jest, aby vzalo na svá bedra tento úkol
obrodné spravedlnosti sociální. Karolina Světlá nežádá po
akademické mládeži pouze, aby záhady a rozpory společenské
studovala, nýbrž aby činně spolupracovala k jejich vyrovnání
a odčinění - vytýkajíc toto vznešené poslání, přenáší na
studenty něco ze svého světelného mravního a společenského
mesianismu, který prozařoval její veškeré sny a tužby o
obrodě lidstva. Ještě jiný motiv, běžný v idealistických jejích
úvahách a tužbách, románových i teoretických, vrací se v této
stati i míním útěšné přesvědčení, že to byl právě národ náš,
jenž nalezl již v období reformačním pravou cestu k
rozřešení krisí společenských, dospěv v Jednotě bratrské k
praktické ideálnosti, již se snažil přesvědčení nebo myšlenku
velebnou a krásnou vždy ihned uskutečniti. Pod prapor
takového českého praktického idealismu volá Karolina Světlá
naše studenty a na povzbuzenou ukazuje jim k příkladům
jiných slovanských národů, hlavně Rusů, Bulharů a Srbů.

Ačkoliv i její vzletná a horoucí výmluvnost pojímá
nadhozené otázky jen zcela všeobecně, ne spouštějíc se nikde do
jednotlivostí konkrétních, třebaže pojímá sociální problém
toliko v rámci nejširším, nechať její optimistické nazírání
připouští příliš důvěřivě a ochotně snadnou dosažitelnost
smírného rozřešení, přece jest tato epištola Karoliny Světlé
českému studentstvu z roku 1879 významným činem historickým.
Největší básnířka svého národu naklání se k našemu
studentstvu s něhou ženy a s důvěrou matky, aby jej zasvětila úkolu,
jejž sama pokládá za nejdůležitější j romanticky založená
mluvčí národnich ideálů let šedesátých objevuje se jako
průkopnice spravedlnosti sociální; odvážná tlumočnice ideových
koncepcí v české mysli lidové ukazuje, že to, co lidstvo
ukládá k rozluštěni mladému pokolení, není než odkazem
my
55