nýbrž pouze tajní stoupenci husitské a bratrské víry: v
chiliastických tužbách vyznavačů Beránkových sdružuje se
obnovení kalicha s krvavou protiněmeckou bitvou pod Blaníkem,
k níž vyvede Bůh z hory vojsko silné a statečné. Přesvědčivě
dovozuje profesor Kraus z tohoto podání, jež zachováno jest
v několika versích, že původně nebyl svatý Václav s
blanickou legendou ve spojení, nýbrž že v památné hoře dřímali
boží bojovníci, čekajíce, až udeří hodina kalicha a
obnoveného panování jména českého v zemi zděděné
.-
Pronikavé změny doznala blanická pověst v neobratných
rukou německých lžiromantiků, kteří za úsvitu
českoněmeckého písemnictví pražského podle dobrodružného vkusu svého
čtenářstva šperkovali české hrady a vrchy krvavými a
tajemnými zkazkami a jako praví synové soumraku protireformační
doby, nešvaříli naši minulost náboženskou pomlouvačnými
bajkami jesuitskými. Z nesympatického a zapomenutého
zástupu těchto pisálků, jejž zná lépe než kterýkoliv jiný
dějepisec literární, profesor Kraus zkoumáním stejně lopotným
jako důmyslným určillžihistorického vyprávěče Josefa
Schiffnera jakožto přetvořitele legendy blanické. V ubohém románu
rytířském ,z r. 1798, psaném chatrnou němčinou, Zdeněk ze
Zásmuk a jeho druhové čili Rytíři zamčení ve skále, sloučil
Schiffner starodávnou, všeevropskou báchorku o F ortunátovi
s lidovým vypravováním o Blaníku, ale tomuto dal
protihusitský a protičeský ráz: zakletí hrdinové blaničtí nejsou
bojovníky božími, nýbrž naopak statečnými odpůrci loupežných
hord husitských j v čele bohatýrů, mezi něž Zdeněk ze
Zásmuk, rek bez bázně a hany, jest přijat, stojí Žižkův
odpovědník, urozený katolík a rytíř Meinhard. Schiffnerova zvrhlá
romantičnost a nečeský záměr protihusitský ovládají odtud
zpracování blanické látky, z nichž germanista Kraus sleduje
podrobněji některé kusy německé, zvláště vypra~ování
Moravana Schona, který matného Meinharda Schjffnerova
nahradil historickou postavou horlivého pána protíkališného
Oldřichem Sezimou z Ústí ... , takto legenda, zrozená z úpěnlivé

13