LEGENDA BLANICKÁ

V hlubokém mlčení, jakoby přísně vymodelován
soustředěnou vůlí obrovitého sochaře krajinotvorného, spočívá
těžce modrý obrys lesnatého Blaníka na mírně zvlněném
obzoru pčthorkatiny posázavské. Koldokola pokojný a vlídný
kraj, oddychujíci zvolna v pravidelné práci a ve skromném
užívání jejích výtěžků; cizí šlechtické rodiny na starobylých
zemanských sídlech, tak příznačných pro jižní Čechy; širé,
nejúrodnější lány a krásně pěštěné lesy v rukách
nepřátelského velkostatkářstva; nepatrný průmysl v končině
převahou zemědělské a řídká železniční síť. Halí-li se krajina
podblanická do hustého, modrého závoje ticha, jest to vážný klid
vzpomínání na vzrušený obsah předešlého života, po němž
následovala jen mdlobná elegie: jak dávno nerosti tato
památná dějinná půda ničeho, co by se z daleka mohlo
srovnávati s její minulosti I Starobylá a čistá místní jména i s
rázovitými románskými stavbami, rozesetými po vsích, svědčí
o dávném osídlení a časné kultuře; z dědin a tvrzí zdejších
shromažďovalo své valné vlny lidové hnuti husitské; ještě
po bělohorské pohromě zaburácelo v těchto okresích krvavé
povstání sedláků, tištěných nábožensky i právně, vedeno
reformačním vášnivcem Matyášem Ulic kým ; pak nedlouho před
ukončením třicetileté války přelila se téměř až k patěBlaniku
krvavá zátopa bitevní a popřála proslulosti nepatrnému
Jankovu, aby se poté celý kraj na stoleti odmlčel a za
souběžného hospodářského úpadku duševně odumřel.

A nade vším Blaník, posvátný vrch národní báje, památný
všem Čechům stejně jako jeho blíženec a protějšek starý Říp.
Mezi oběma nevysokými horami, jejichž jmen vědecký dějepis
nezná, vlní se podle obecné tradice kmenové celé zpěněné a
zkrvavené moře naší vlastenecké historie: z předvěkých mlh
noři se lysá homole Řípu, aby božímu lidu při vstupu do dějin
nabídla se za požehnaný práh, v nejistých dýmech prorocké

11