když vlivem vnitřního rozvratu Rusko složilo
zbraně.

Toto přesvědčení choval také Tomáš G.
Masaryk, jehož phdválečná činnost ukázala, že
císařství Rakousko-uherské nemá odvahy dáti
svým slovanským národům jejich právo a že
tudíž jest odsouzeno k zániku. Proti
německorakouskému zbožňování moci a násLí obracela
se jeho víra v mravní základy státního života;
jeho český demokratism viděl v císařské
krutovládě vídeňské i berlínské překážky
pokroku. Ale T. G. Masarykovi nestačilo
přihlížeti k událostem přes hranice, sám chopil
se díla a opustiv Čechy, za pomoci některých
věrných žáků, jal se v cizině pracovati Ílsi10vně
k uznání politických nároků českého národa,
pro nějž doufal na zříceninách
RakouskoUherska zbudovati samostatný stát a to v
těsném spojení zemí koruny svatováclavské se
Slovenskem, po staletí ovládaném Maďary.
Podnikal cesty po celém světě, vydával se v
životní nebezpečí, přemlouval vůdčí státníky
evropské i americké a působil mocně jak vahou
svého jména, tak úplnou nezištností a otevřenou
čistotou svého jednání.

Ale když si uvědomil, že všecky státy a
národy v Evropě bojuj( o své právo a o novÝ
řád světa s mečem v ruce, kdežto my posky.,

24