ntmu a vstoupll pro ni dokohce na hranici.

Dvakráte v životě byl T. G. Masaryk
odsuzován jako nepřítel lidu a zrádce národa:
po prvé ocitl se uprostřed této obecné nenávisti
pro lásku k pravdě, PO druhé pro lásku k
sprav,edlnosti.

Při soustavném svém úsilí o povznesení
české vědy upozorňoval T. G. Masaryk ,vždycky
slovem i skutkem, že zvláště záleží na
kritičnosti, to jest na důsledné snaze ohledati
střízlivým rozumem názory a domněnky obecně
přijaté a namnoze doprovázené citovou
zá1ibou; kritično~t tato nemá se zastaviti ani před
nejdražšími představami a památkami národa.
Takovými byly od doby obrozenecké t. zv.
Rukopisy, Královédvorský a Zelenohorský,
kterými se naše věda a veřejnost chlubily jako
díly staročeského básnictvi z doby středověké
a jako důkazy vzácné vzdělanosti našich
dávných předků. Když vědecký rozbor, jehož se
T. G. Masaryk sám horlivě účastnil, dokázal, že
jsou to padělky přiliš ochotných vlastenců ze
začátku devatenáctého století, kteří toužili
tímto klamem povznésti uvědomění národní,
zvedlo se skoro celé české vzdělanstvo v
tuhém odporu proti odvážným badatelům a bylo
prudce rozezleno zvláště na T. G. Masaryka.
Ale on neustoupil, naopak uváděl národu na

14