zujíc výsadní ta místa mladÝm šlecht:cÍ1m,
třeba nenadaným a nevzdělaným.

Proto se T. O. Masaryk rozhodl na vídeňské
universitě pro studium filosofie, připravailci
pro dráhu učeneckou a učitelskou. Nejprve se
domníval, že zkoumání starověké vzděianosti
řecké a římské bude zvláště vhodnou
prupr:lvou moudrosti, leč sotvaže nahlédl, kterak tu
slovíčka ubíjejí ducha, a jak celý starožitnický
ráz té vědy odvádí od skutečného života,
opustil tento obor a zvolil s: čistou filosori.
Nestačilo mu, aby poznai prameny lidského
poznání a aby si osvojil vědu o duši, nýbrž
dychtivě badal v knihách i vlastním přemitáním o tom,
jak filosofické poznatky působí 113 \"~'voj
mravnosti a to netolIko jednotlivého člověka, nýbrž
celé společnosti. Takto již od univers:t11lch let
má filosofie Masarykova r~z mravl\í a olrací
se se zvláštní zálibou k sociologii, t. j. k nauce
o dění a vývoji společenském. Masaryk sice
vyrůstal stranou českého duševního života na
školách německých, ale zálY toužit být:
učencem a myslitelem čistě če~kým a to nejen podle
jazyka, nýbrž hlavně podle ducha. Proto těžce
nesl, že české dosavadní my~'el1í závisí na Ně.
mecku, a aby tomu odpomoh:, nejprve jako
studert, později jako učitel zabýval se horiÍve také
francouzskými, anglickými a ruskými
my
lO