Kollár, Colakovlký i Mácha, Rojena Němeová,
Málek i Neruda, Pro L. Rieger, M. Aleš atd. To
platí t6ž o T. O. Masarykovi, jehož důsledný
demokratism není pouhým náhodnÝm
stanoviskem, ale i výrazem životní zkušenosti, ano
samého původu. Synek siová.ckého kočího,
narozený v l1odoníně v jižní Moravě, poznal
jako dítě na různých místech, kam a odkud se
jeho rodiče za službou stěhovali, ještě
utiskovám poddanského lidu a ponížení panského
služebnictva; vnímavého hocha to hnětlo a
záhy pojal záměr, aby sám přímým zasažením
odčinil křivdy, páchané na chudácích a
vyděděncích. V prudkém a ohnivém slováckém
hošíku probudily se velmi záhy dva mocné
mravní city, jednak smysi pro společenskou
spravedlnost, jednak hluboká náboženskost, a
proto zatoužil malý Tomášek po životním
povolám, v němž by mohl tyto mravní city
projeviti skutkem. Ale chudí rodiče, kteří
chlapcovo nadání dílem sami poznali, dílem na ně
byJi upozorněni od jeho učitelů, neměli dosti
prostředků, aby syna dali na dlouhá studia.
Navštěvoval průpravou k učitelskému povolání
reálku, avšak se čtrnácti roky určili rodiče,
aby šel na řemeslo: z Vídně, kde se měl učit
zámečníkem, uprchl domů na s:ováckou dědinu
do Čejče a vstoupil jako učedník ke kovAti;

7