vlasti sklání blahosklonně s výše svého
vladařského stolce ke svým dětem - poddaným.
Devatenáctý věk však prohlásil ve Františku
Palackém za Otce národa potomka prosté
rodiny venkovské, zrozeného v chudičké
chaloupce a vyrostlého ve skromných poměrech;
nepotřeboval ani státního úřadu a veřejného
důstojenství, aby vykonával moc nad dušem:
svých vrstevníků. kteří v neunavném učenci.
hlubokém mysliteli a výmluvném spisovateli
nalezli otce a vůdce, ukazuiícího na obsah i
smysl národních dějin a skrze ně i na pravý
směr politického a mravního usilování: místo
žezla nastoupila kniha, místo panovnického
zákona osobní přesvědčení mudrcovo. místo
zevní nádhery mravní vážnost.

K těmto dvěma obecně uznaným a celÝm
národem milovaným Otcům vlasti přibyl za
našich dnů třetí muž, který drahou Františka
Palackého dospěl na výsluní moci Karla IV.,
prvý president Československé republiky
Tomáš Garrigue Masaryk. I jemu přisuzují
všichni Čechové a Slováci jednomyslně čestný
název Otce vlasti, a to za důmYSlný a
obětavý čin státnický: jestliže Karel IV. povzneS
korunu svatováclavskou k lesku a k moci po
období žalost:lého úpadku českého státu. jestliže
f'rantišek Palacký dovršil snahy národního

4