Otec vlasti.

Rodina jest potud šťastna, pokud v jejím čele
stojí moudrý a laskavý otec, k němuž vší chm
členové vzhlížejí s iáskou a s důvěrou. Netoliko
jeho starostlivá péče, jeho pracovní úsilí, ale i
jeho veliké životní zkušenosti a světlý příkla:1
naplňují radostí a pýchou srdce dětí, které pak
uchyluii se k milovanému tatíčkovi i tehdy,
když dospěly. Jako jednotiivci i národové
uctlvajl a milují některé vynikající muže, kteří se
jim osvědčili tím, čím jest otec rodině; někdy
tyto vyvolené a požehnané muže přímo jmenuj!
svými otci. Národ český do nedávna
přisuzoval tento čestný název a tuto láskyplnou
dflvěru dvěma výtečným osobnostem: j:ž ve
~kolách učí se mládež o Karlu IV., Otci vlasti
a {} Františku Palackém, Otci národa.

Ale jaký rozdíl mezí těmito oběma muži,
tolik drahými každému věrnému Cechu! Ve
čtrnáctém století byl Otcem vlasti dědic
panovníckého trůnu Přemyslova, korunovaný král a
císař ze vznešeného rodu, vychovanec a přítel
papežův, spřízněný s předními vladařskými
rodinami v Evropě, hromadítel a množítel statků
a nádhery; lid uctíval jej u vědomí, že se Otec

;3