tinskou a pěstovati se stejně ostýchavými
překladateli genre drolatique a genus
priapicum. Proto by měl sto chutí na dílko
papežského pamfletáře z Arezza nebo na ložni.
covou komedii frivolního ministranta při
černé mši, neboť by tak potvrdil starou zása.
du všeho bibliofllského podnikání: distant
mores a carmine nostro; vita verecunda est,
Musa iocosa mea est! A potom: tato tučná
sousta mu před
ústyneuchvátížádnýnakladatelský konkurent!

A přece na konec zvítězí mravnost nad
neřestí a nad to uvědomělé češství nad es·
tétskou cizáckostí, jako Menhart překonal
Bodoniho. Vždyť i české knihy možno
vydati bez honoráře, který tak nevlídně vniká
do nakladatelského rozpočtu: blahoslavený
Mácho! svatý Erbene! Boženo N ěmcová,
požehnaná mezi ženami! A Máchův Máj
především! Byl sice vydán již šestaosmde.
sátkráte, nemýlí. li se neomylný máchovec,
doktor František Krčma, a nepředhonil-li
»divoký času vztek« jeho soupisy, ale ni-