v rozpočtu ani haléře. Praotec Aldus měl to
dobře: starověcí klasikové nepožadovali po
něm nikdy honoráře. Nelze sáhnouti k
jinému řešení! První, nač nakladatel.kniho.
mil připadne, jsou ovšem překlady, neboť
z nich bibliofilie žila, žije a bude žíti,
odmítajíc vŠetečná přání a nedočkavé pokyny
živoucích, většinou mladých autorů.
Nedávno nabízel hubený seminarista, rdící se
při každém slově, pečlivý překlad Aretino.
vých Sonetti lussuriosi, a brzo po něm pIa.
chý a ošumělý úředníček berního úřadu ši.
kovně ztlumočenou komedii La comtesse
ďO lonne od Bussyho Rabu tina, a jak se roz·
hodnout,když ani ten ani onen nežádal pře.
kladatelského honoráře, spokojuje se pou·
hým letmým polibkem literární slávy, této
koko ty všech kokot? N akladatel.knihomil,
v životě cudný manžel a šťastný otec, který
nikdy, věren radě Písma, nepohlédne na cizí
ženu, aby s ní v srdci zcizoložil, dobře ví, že
jest povinen svému povolání, vydávati ob.
čas povážlivou erotiku renesanční neb liber.