byse laik stejně všetečně jako nezasvěceně,
čemuž se knihomilský nakladatel může je.
nom usmáti, odpovídaje opět otázkou, ale
značně změněnou: jakým písmem? N
ejdokonalejší typy postupují před jeho
duchovým pohledem v pravidelných řadách,
připomínajfce nástup statistů v starší režii hila.
rovské, a cvičené oko rozeznává se
souhlasem, ba s nadšením: Bodoniho Empiriana!
P.M.Fabriano!Jakmonumentální,jakslav.
nostní, jaká jednoduchost, spojená neroz·
lučně s renesanční vznešeností! Jest vůbec
možno voliti jinak, jest třeba se ještě
rozhodovati? Bohužel, jest třeba, neboť s pocitem
syna moderní doby ,který se před veřejností
musí styděti za své sklony passeistské,
probouzí se i hlas českého svědomí,
připomínající povinnost Čecha a vlastence. Což
nemáme svá česká písma původní? Což Dy.
rynkova Romana, což Menhartovo písmo
byly vynalezeny docela nedávno? A tak se
nakladatel-bibliofil rozhoduje pro čin čes·
ko-německéhozbratření:nadokonalémně-