15

telně tento úpadek: kromě feui1letonů ceny jen
časové, lehounce improvisovaných cestovních dojmŮ,
svěže vypravovaných pamětí vznikal jenom cyklus
"Výletů pana Broučka", příbuzný svou směsí
romantické obraznosti a časové satiry, hry rozmaru
a vynucené sebeironie starším veršovaným
háchorkám, ale i sestupující' ve vkusu o několik stupňů,
ať pražský šosáček odrážel se od groteskně
lyrických měsíčňanů nebo od husitských svých předků,
ať bloudil se svými druhy po vlasti nebo po
výstavě, vždy byl oblít humorem poněkud přízemním,
který je ústupkem čtenářům a zároveň
sebeklamáním spisovatelovým. Ve volný řetězec memoarový
s povídkový'm rámcem změnila se postupně poslední
větší pró'a Cechova, kterou r.1899 zahájil svůj soubor
děl, "Druhý květ", dílo podobného druhu jako jsou
obě o něco starší veršované idyly, staromódní
venkovské ep,!)s v rámci i tvaru úmyslně archaistickém
"Václav Zivsa" a rodinný obrázek vánoční "Sníh".

Ježto hlavní práce pozdních let básmkový-cŤ:l,
výpravná a řečnická tragédie z husitských válek,
"Roháč na Sioně", zůstala zlomkem, z něhož pouze
několik výjevů na dáno jest také životem jevištním,
vrcholi tvoření Cechova stáří cyklem náboženské
lyriky rozjímavé "Modlitby k Neznámému". Nejsou
to prudké výkřiky náboženské úlkosti a zoufalství
ani důvěrné projevy štěstí z opětného nalezení dětské
víry, jak se s tím v moderní poesií zhusta potkáváme j
nereptá tu také vzdorný titanism ani vědecký
agnossticism jako bývalo zvykem v době, kdy Svatopluk
Čech básnil své •• Adamity"; pokorné a něžné srdce
kořící se tajemství a přimykající se v celku k názoru'
panteistickému, modlí se zdobným slohem a s
řečnickou důstojnosti a doplňuje zbožný cit etikou
dělného humanitismu sociálního, který není příliš