1-

a. postavičky z venkovského i pražského malosvěta,
hlavně z panského úřednictva, drobné buržoasie
a literární bohémy, jednou se sklonem k bujné
karikatuře, jindy s něžným smyslem pro
tragikomedilidskou, ale zpravidla s jemným dickensovským
humorem, pod jehož smíchem se perlí slzy. Větší
románové skladby jako obě roztřištěné kroniky
umělecké bohémy pražské s venkovskými
episodami, .,Kandidát nesmrtelností" a ,,Ikaros",
zmrzely spisovatele sama předčasně, za to několik
povídek se silným zbarvel1ím subjektivním a
propracovanou povahokresbou nepozbylo dodnes
staromódního půvabu, v nějž rozkvetla gracie
vypravovatelská spolu s něhou lidskou: tak obraz ze
života panstva a .občanstva se sociálními problémy
v pozadí z blízkosti "Evropy" "Mezi knihami
a lidmi", tak melancholická .,povídka z
registratury" s tesknými vztahy k Čechově rodině,
"Jestřáb contra Hrdlička", tak elegie o marnosti slávy
v nádherném krajinném rámci kavkazském "Sláva".

Jiným způsobem osvěžení v tvorbě a spolu
Rrostředkem duchovní rovnováhy byly Svatopluku
Cechovi od počátku osmdesátý~h let veršované
báchorky: romantika libujícího si ve volné hh~
obraznosti doplňoval v nich svědomitý syn doby,
dobře znající její chyby a pošetilosti j satirikovi
s neúprosným žahadlem připínal v nich křidélka
půvabný humorista j lyrický umělec povznášel do
básnické výše veršované feuilletony. Ale tvořivé
svobody, hravého půvabu, svrchovaného humoru,
kterými se honosí první z nich "Petrklíče" s
domácím českým a "Hanuman" s indicko-opičím
ovzduším, nedosáhly již básnické pohádky pozdější:
jinotajitelně strnulá "Pravda", zlomkovitý "Šotek"
a groteskní "Kratochvilná historie o ptáku Velikánu