3

kou mysl bujnými na děiemi, a by je v zápětí zdusila.
M~tka, jako dcera poněmčelé rodiny úřednické, dlouho
snila o uhlazeném životě ne-li v přepychu tedy alespoň v
pohodlí, ale když se hrnulo dítě za dítětem, když
stálým stěhováním a neíistým postavením
manželovým domácnost chudla, smířila se s osudem a
nacházela ve vroucí zbožnosti útěchu pro své srdce
jemné a oběta vé. Přes dočasnou hmotnou tíseň
bylo u hospodářského správce Čecha teplo a útulno.
Mezi končinami, které se v Svatoplukově chlapectvi
rychle vystřídaly, nejmocněji naň působilo
Berounsko a Středohoří, tam v Litni a ve Vraném, pobyli
jeho rodiče nejdéle a ztrávili svá léta nejšfastnější,
jejichž odlesk zrcadlí se obíektivněji "Ve stínu lípy"
a osobněji ve "Václavu Zivsovi" a "Sněhu". Od
dětinství miloval básník selankovitou krajinu,
vzdělanou věkovitou prací rolníkovou a ckrášlenou
panskou kulturou j dovedl si ji ztěžka představiti bez
lesnatého pohoří v pozadí a jako pravý vychovanec
českého Středohoří pokládal pásmo chlumů :za
přirozenou hradbu národnosti.

Ale kraj svého zálibného sněni a něžné své
touhy znal pouze z letních prázdnin, jinak byl
studentík od desátého roku vězněm »dusných města
zdi", Lva roky v německých Litoměřicích a první léta
na poněmčeném novoměstském gymnasiu v Praze
byla chlapci vychovanému v národním duchu řadou
příkoří snášených v plaché resignaci j v
arcibiskupském konviktě. jehož byl chovancem, přistupovalo
k tomu bolestné včdomi dobrodini udíleného kněžími,
jichž si nevážil a trapný rozpor mezi
svobodomyslnými názory vlastními a protireformačnim duchem
klementinského prostředí. Avšak mládí dovede vždy
p.rolomiti zdi svého žaláře, a i nesmělý Svatopluk
Cech si věděl rady. Také k němu do světského