% mraveniftě. Ale jsme všichni lidé křehcí a
chybující, dřevorytci i knih tiskaři. Když dřevorytec
se uprostřed stránky zmýlil, měl celou desku. úplně
zkaženou a jeho namáhavá práce byla docela marnč
vynaložena. Jinak Gutenberg I Když sestaví si
stránku z pohyblivých literek, pročte si ji ještě
jednou, zda tam nějak nepochybil. Uvidí-li chybu,
vyjme nepravé písmenky, vloží tam správné a tak
bez velké námahy i bez ztráty času je chyba
napravena. A oč se má počestný muž více Slilažiti,
než aby, pokud možno hned a obratně,
napravoval svoje omyly a tak se stále více přibližoval
k dokonalosti."

Tu se do řeči vmísila stará měšfanka vrásčité,
vyhublé tváXe a bezzubých úst, Alžběta
Gensf1eischová, vlastní teta Gutenbergova: "Což náš Hanne
byl vždy otevřená. hlava, a šikovné prsty mu. nikdy
ne~házely I Jaká krásná, zářivá zrcadla dělával před
lety ve Štrasburce, jaké zlatnické dilo vycházelo
z jeho hbitých rukou I Ale nejvíce jsem se divila
těm bare'{ným lesklým drahokamŮJD, kterým. jeho
brus dával podivné tV8J:Y a hrany I Můj nebožtík
muž, jeho otce vlastni bratr, přinesl mně ze
Štrasburka několik takových kamenů, žlutohnědých,
modrých, zelených, že se už ani na jejich jména
nedovedu upamatovati, ale v císař.ské koruně by
se špatně neyyjímaly. Kdyby byl býval chtěl Hanne
zůstati ve ŠtrasbJ1lce, byl by měl dnes veliké
jmění. Ale táhlo Jej t-o stále domů, a ted' můžeme
býti všichni rádi, Ž~ jej máme mezi sebou v
Mohuči. "

"Co pak by byly Gutenbergovi, plat~y jeho

73