"Jenom slepec může neviděti," pravil s
'ušlechtilým důrazem jeden z měšfallů, povoláním
puškař, "že náš rodák Jan Gutenberg zasloužil se
nesmírně svým objevem jak o Mohuč tak o celou
německou říši. Kdo připadl před ním na to, že
se dají z kovu sestrojiti jednotlivé pohyblivé
písmenky? Jenom takový znalec práce v kovu
dovedl si vybrati trvalou, čistou a přece ne příliš
těžkou směs kovů a z ní dovednou rukou
vytvořiti zřetelné a souměrné písmenky, jež možno
libovolně seřaditi ve slova, ve věty, v řádky a ve
strany. A jak náš Gutenberg umí ladně písmenky
sestavovati I Šetří stále náležité vzdálenosti mezi
hláskami, slovy a řádky, aby oko, třeba sestárlé
neb unavené, dobře mohlo rozeznávati znaky, ba
aby se potěšilo pohledem na stránku pěkně
uspořádanou. Ale našemu příteli podařilo se ještě více.
Vyhledal krásnou, trvalou černou barvu, která drží
na kovových písmenkách a otiskuje se zřetelně
na bílém papíře nebo pergameně. Touto černí
potřel Gutenberg sestavenou stránku písmen a na ni
položil listy papíru neb pergamenu. V tiskařském
strojku, jenž se dá ovládati jednou rukou, objeví
se pak na bílé ploše listu jasný otisk vysázených
slov. Snad rozumím také trochu, jak se zachází
drobnými kovov~mi součástkami, ale právě proto
dovedu oceniti Gutenbergúv vynález."

Tu padl mistru puškaři do řeči uštěpačně
otylý měšťan, zbohatnuvší z řezby a malování
dřevěných soch pro kostely: "Proto se však,
sousede, nemusíte domnívati, že my ostatní praničemu
nerozumíme. Váš výklad o Gutenbergově umění

71