pravovalo se, že hrolÍ mu klatba papežská.
Někteří mu prudce vytýkali jeho nepřátelství k
duchovnímu pánu a odsuzovali jeho bojovné činy.
Schvalovali, že byl v boji poražen, a obávali se
pro rodnou· Mohuč nejhroznějších pohrom pro jeho
pyšné jednání. Druzí však hájili arcibiskupa i jeho
rodinu, která vždy byla hrdá, přímá, statečná a
mohla se rovnati kterémukoliv domu panovnickému.
Vykládali, že arcibiskupové mohučtí vždy mívali
velkou moc v svaté římské říši národa německého
a často zasahovali rozhodně do říšských osudf1:
proč by neměl hrabě Diether v tom svých
předchf1dcf1 následovati?

Zatím co se tento hlouček, skládající se
většinou z urozeného panstva, horlivě zabýval
záležitostmi politickými, rokovala jiná skupina, v niž
vedle měšfanů, řemeslniki'J, kupcli a jejich žen
kmitaly se i kápě mnišské, o události neméně
dÍlležité pro starobylou Mohuč. Byla řeč o proslulém
vynálezu knihtisku, o jeho dlimyslném pf1vodci
Janu Gutenbergovi, o jeho prudkém sporu s jiným
rodákem mohučským, se zlatníkem Janem Fustem,
o prvních knihách, vyšlých z officiny
Gutenbergovy a Fustovy. Většina z rokujících znala osobně
oba kdysi zpřátelené, nyní však rozvaděné rodáky.
Leckdo se mohl pochlubiti, že nejen viděl a
pročetl Gutenbergovu bibli a Fustův žaltář, nýbrž
že i má ve svém majetku tyto vzácné knihy.
Jestliže se všichni bez rozdílu o Gutenberga živě
zajímali, přece nemohli se šhodnouti ve svých
úsudcích o něm. Tím byl jejich rozhovor
napiatější a hlučnější.

7Q