Boha, k lásce k bližnlmu, k milosrdenství a
pokoře. Parcival, jenž se kdysi řídil zvrácenými
radami úzkostlivé svojí matky, později světskými
pravidly rytíře Gurnemance, chce poslechnouti
nyní moudrých slov nábožného poustevníka.
Odkládá zoufalstvi, přestává pochybovati o lásce a
milosti boží a chce jako pravý křesťanský rytfř
svými činy jen sloužiti jen Bohu. Trevrecent
poučí jej o tajemství svatého Grála a vyjeví mu, že
Parcival předurčen jest po strýci Amfortasovi za
krále svatého Grála. Parcival se přizná, že již
jednou u svatého Grála byl, ale že svévolně
zavinil jak další utrpení Amfortasovo, tak své
vyloučení z družiny. Treverecent při tom vyznání žasne
hrOzou, ale přece dává Parcivalovi rozřešení.

Znovu vydává se Parcival na dobrodružné
cesty za hrdinstvím, ale všecky jeho činy mají
býti službou boží. Překonává celou řadu rytířú,
kteří hledají jen svět a nikoliv Boha, mezi nimi
především Gawana, udatného, avšak povrchního,
nestálého, nevěrného reka. Znovu je přijat
Parcival do družiny krále Artuše, ale král Artuš múže
zvěstovati zprávu ještě radostnější: Parcival stane
se králem svatého Grálu a jeho choť
Konduiramura má za ním k stolní družině Grálově
následovati. Parcival ví nyní, co má činiti. Pospíší na
Monsalvač, vrhne se před svatým Grálem na
kolena, pomodlí se za Amfortase a zeptá se svého
strýce, co jej trápí. Amfortas okamžitě se
uzdravuje, ale vzdává se ve prospěch Parcivaliív
království. Parcival jest šťasten neskonalou
nadzemskou blažeností i konečně přichází za ním i
milo
67