její dvanáctiletý vnuk Odo zajimá se tolik o pří.
běhy křesfanského rytíře Parcivala, ba zdálo se jí,
že se mu ten kučeravý plavovlásek poněkud
podobá. Když Odo jí často škemrával, aby mu
vyprávěla osudy Parcivalovy, vybrala z knihy kratičký
obsah, jenž se pro hošíka hodil. I ted vynořily se
v takovém stručném výtahu hlavní děje knihy
v mysli hraběnčině, avšak některé částk}' zvláště
milé sledovala zevrubněji. Hle, jaké události
vybavovaly se v myšlenkách staré hraběnky 1

V tiché samotě lesa vychovává urozená
královna Herceleide synáčka Parcivala, jejž zanechal
jí její chof Gamuret, když byl při výpravě na
východ padl zradou. Královna zanevřela na zbraně
i na rytířský život, který připravil ji o manželas
a proto se rozhodla, že její hošík nesmi ničeho
zvěděti ani o válce ani o rytířství, nýbrž zachovati
si navždy něhu a mírnost. Vychovává jej skoro
jako dívku a hlavně klade mu na srdce víru v
dobrotivého Boha a hrůzu před černým dáblem. Ale
Herceleide neuchrání svého synáčka před světem
a před rytířstvím.

Jedenkráte z rána - tu připomínala si
hraběnka každou jednotlivost prvního dobrodružství
Parcivalova, myslíc mimoděk stále na vnuka Oda `
procházel se mladý Parcivallesem a trhal si s keře
list, aby si naň zapískal. V tom uslyší najednou
cválání koní a zprvu v dětské své duši se obával,
že jest to sám dábel, o kterém mu matinka tolik
vyprávěla. Byli to tři od hlavy až k patě
ozbrojení rytíři na koních. Pareival, jenž posud rytíře
neviděl, myslil zprvu, že každý z nich jest BOh,