Když myšlenky staré hraběnky dospěly k
tomuto posvátnému předmětu, zarazila se pojednou
a do jemné její tváře vstoupila dojetím krev,
takže růžově zbarvená pleť se krásně odrážela od
bílých vlasů, ještě bohatých. Za chvíli dobelhá se
na hrad starý poustevník a bude dle svého zvyku
vykládati, že ti, kdož si zvláštními činy získali
neobyčejné milosti boží, užívají již na zemi rajské
nadsmyslné blaženosti, o níž se ostatním
křeslanům ani nesnilo. Ačkoliv poustevník často
vykládal záhadná svá slova, přece mu hraběnka posud
plně neporozuměla. Přál si zbožný stařec snad,
aby opustíc rodinu, děti a vnuky, hrad a všecko
jmění, uchýlila se k němu do lesní samoty a tam
v pokoře trvala od svítání na modlitbách a
nedbajíc o svět, rozjímala o tajemství božské milosti
a o vlastnostech boží lásky? Což neříkal jí vždy
její moudrý, dávno již v Pánu zesnulý otec, že
kdo hledá Boha, nemusí prchati ze světa, nýbrž
může Boha najíti i v rytířské službě? A tu
náhle jako blesk šlehla hlavou hraběnčinou
myšlenka, která ji vábila a těšila, ale zároveň
trápila a děsila již od dívčkh dob. Byla to myšlenka
o svatém Grálu, o němž také před chvílí četla
v umělých a trochu temných verších rytířského
básníka v oné ozdobně psané knize s
pozlacenými iniciálkami na dubovém pultu.

Svatý Grál I Kolikráte jako děvče, kolikráte
jako mladá paní, kolikráte jako stařena opakovala
si již v mysli tajemnou a posvátnou pověst o
svatémGrálu I Jest to čarovnr' drahokam
nepopsatelně krásy a záře, jenž by kdysi zasazen do ko .•

58