se tam hrdinskými činy; a· nebylo mezi frantkým
rytířstvem turnaje, kde by některý z příslušníků
její rodiny nebyl zvítězil. Chudí, vdovy i sirotci,
poutníci a žebráci velebili hrad jejího rodu po
celé zemi, nebol sotva kde byli štědřeji
obdarováni a pečlivěji pohoštěni. Kostely, kaple,
kláštery a špitály čítaly její rod mezi své zvláštní
příznivce a dárce: ona sama požívala jakési
slávy pro krásná bohoslužebná roucha, jež vyšila
k nábožnému účelu.

Všecky ty rodinné statky s hrady a s
tvrzemi, s dvorci a s vesnicemi, s lučinami a poli,
s lesy a s horami, bohaté stády, zvěří a rybami,
byly v požehnané své úrodě a v rozmanité své
kráse malým obrazem božího světa, kde dle v61e
Stvořitelovy jest dosti místa pro pány i pro
poddané, pro bohaté i pro chudáky, pro moc a pro
služebnost, pro štědrost i pro vděčnost. Hradní
pán měl na tvrzích i na malých hrádcích v okoli
řadu chudších rytířů a na venkovských dvorcích
řadu nezámožných zemanů, jimž ony statky
propůjčil za služby ve válce a míru. Sám však měl
svoje statky pro sebe a pro svůj rod propůjčeny
od panovníka, za něhož táhl do boje a jemuž ve
veškerých nesnázích pomáhal. Tato smlouva
obnovovala se zamozřejmě od pokolení do pokolení:
tak bylo za předků, tak bude za potomků. Než
panovník sám měl také svou moc a vznešený
svůj úřad propůjčen pouze na čas a to od
patlOvníka všech panovníků, od Boha, jenž každému
z lidí propůjčuje duši, propůjčuje život,
propůjčuje milost, prop6jčuje svoje svátosti.

57