k Černému moři a chvěje se zimou, jakoby také
kolem něho trčely obrovské závěje. Jak děkuje
potom bohům, že učinili jej synem krásné Italie I

Nebo připojuje VergiIius k svému líčení života
včel a vzniku včelařství překrásnou pověst
o pěvci Orfeovi, jenž odebral se do podsvětí pro
duši milenky Eurydiky. Jeho zpěv pohnul krále
podsvětí, boha Pluto na a jeho choť božskou
Proserpinu, že mu vydali milovanou Eurydiku, avšak
jen pod podmínkou, že vyvede ji z podsvětí, aniž
hy se za ní ohlédl. Orfeus podmínce nedostál,
Eurydika musila se vrátiti mezi stíny, a Orfeus,
vykonav takto nadarmo cestu do podsvětí, po
sedm let toužil po milované Eurydice. ještě
umÍraje volal chladnoucím jazykem "Eurydiko" I a
kol dokola celá krajina opakovala ozvěnou
"Eurydiko" I"

"A dnes," tak skončil mladší ctitel Vergiliův
svoje vypravování, "jest i náš pěvec mezi stíny
v podsvětí. A asi jako za Orfeem jdou i za
naším VergiIiem, zpívajícím též v říši Plutonově,
stíny, zlákány písní: matky a muži, hrdinové
i panny, pacholíci i děvčátka, podobny dle jeho
vlastních slov hustým hejnům ptáků ukrytých za
soumraku ve větvích lesa.4'

Oba vznešení Římané mlčeli v· tichém dojetí
a hleděli do večerní tmy, v níž se bíle rýsovaly
mramorové paláce Posvátné ulice.

54