:zvěři, žádný vlk nečíhá na stáda. Pastýři
přinášejí Dafnidovi nekrvavé oběti při nově zřízeném
oltáři číše s mlékem, olejem, moštem a vínem,
Když Menalkas ukončil, pochválil jej přítel a
hned se vzájemně odměnili: Menalkas daroval
druhovi skvotnou fujaru, sám pak obdržel od
Mopsa krásně okovanou hůl."

"Právě tento "Pastýřs\tý zpěv" mám i já
dlouho rád," pravil snědý Ríman. "Vím sice, že
mladistvý Vergilius v něm napodobil velmi věrně
řeckého básníka Theokrita ze Sicilie, jenž s
podobnou lahodou zpíval o pastýřích, avšak obdi.
vuje se přece sladké lahodě tohoto vesnického
obrázku, který tak živě čtenáři neb posluchači
před oči staví utěšená zátiší severoitalská. Znalci
tvrdí, že celá báseň má hlubší smysl, jako vůbec
prý za Vergiliovými pastýři vězí vzdělaní a
vznešení Římané, hovořící obrazně o současných
událostech. Dafnis, o němž zpívají Mopsus a
Menalkas, není prý nikdo jiný než sám Julius Caesar,
jenž přijat byl po hrozné své smrti dýkami
politických odpůrcfJ mezi bohy a pak se stal
vznešeným ochráncem našeho státu. Snad právě tato
oslava velikého strýce naklonila císaře Augusta
Vergiliovi. Ale i kdyby neměla něžná ta skladbička
dalšího skrytého významu, musila by se nám
líbiti, vždyf z ní" přímo voní mateřídouška pastvin
a fialky hájů. Cím to však, že mluvíme již tak
dlouho o Vergiliovi, aniž bychom si vzpomněli na
jeho hlavní dílo mistrovské, na báseň "Rolnictví"?
Jistě ty, Říman dle starého mravu, vážíš si jí
neméně než já, pořečtěný milovník krásného umění '?"

50