apoli velice mne překvapila," praviI stařec.
"Slýchával jsem ovšem často o jeho útlém a chatrném
zdraví, jakkašlával krev, trpíval bolestmi hlavy
a žaludku, ale sotva bych se byl nadál, že
nemoc jej sklátí, sotvaže dosáhl padesáti let. A
p!ece byl tak mírný a opatrný v celé životosprávěl
Věda, že mu jakožto rodáku mírné roviny pádské
nesvědčí podnebí drsné krajiny římské, otrávené
výparem močálů, trávil větší část roku na
venkově nedaleko Neapole, v tom jižním ráji s
olivovými a piniovými hájky, s vonnými 'zahradami
mandlovníků a pomerančových stromů s pohledy
na modré 'moře oživené loďkami a delfíny. Tam
oddán tichému přemýšlení a literární práci žil
něžný a skoro dětsky nevinný ten muž a
zachovával stále duševní klid. Neopíjel se ani vínem
ani pýchou, nevyhledával ani lahůdek ani
pochlebenství, nedychtil ani po penězích ani po hlučné
slávě, nežárlil ani na své přátele ani nečelil
skrytým svým odpůrcům. Byl v něm kus
staroitalského sedláka z blažených republikánských dob,
a myslil jsem vždy, že dosáhne také"~ jako
staroitalský sedlák dlouhého věku. Avšak jak se stalo,
příteli, že Vergilius zemřel ve vzdáleném
přístav
ním městě vyprahlé Kalabrie?" v

"Vracel se ze studijIJ.í cesty do Recka,"
odpověděl mladší snědý Ríman. " Ta souvisí tak
těsně s posledním básnickým dílem Vergiliovým,
s hrdinskou básní Aeneidou, Že bych skoro toužil
pověděti tobě vše, co víru o této podivuhodné
skladbě, kterou nám sami Rekové budou asi závi·
děti. Avšak nevím, zda to vše není též tobě známo ?"

42