ll. BÁSNÍK VERGlLIUS.

a nejnádhernější římské
třídě, v Posvátné ulici,
procházeli se za
slun•••• _ •.• l-e...lIi-Ao-f-lw..l~n ného podzimního
odpoledne koncem září
roku 19. před Kristem dva
vznešení Římané, a
meI ~::.TTT1TT7'="11~~""'''''' zitím co míjeli skvělé

paláce veřejné í
soukromé a mramorové chrámy

~or-~~-!":"8'~~"'" italských i řeckých
bohů, hovořili velice živě a se zřejmým dojetím. Jeden
) nich byl vysoký stařec přímé, kostnaté postavy a
přísného obličeje s orlím nosem a studeným
pohledem šedivomodrých očí. Druhý byl malý, zavalitý
muž neklidných tmavých zraků a hustých, trochu
zkadeřených vlasů černých jako uhel; chvatné jeho
pohyby a jiskřivé oči prozrazovaly mládí, avšak
čelo a hladce vyholené tváře rozryty byly již
hojnými vráskami. Byli to patrně vzácní mužové;
mimojdoucí se jim klaněli, a často ustupovaly
hloučky skromněji oblečených chodců této dvojici
urozených Římanů.

"Tvoje dnešní zpráva o smrti básníka Publia
Vergilia Marona v Brindisi a o jeho pohřbu v
Ne
41