sluchačlJ, že míruplné a něžné ty obrázky měly
býti při vypravování oddechem po tolikeré hrůze
válečné. Homeros vyznal se vůbec v umění
střídání a lahodné změny. Vedle odstavců, kde líčil
spoustu činů a dějů, kladl dlouhé rozhovory, ať
přátel mezi sebou, ať knížat achajských ve sněmu,
af bohů při hostině na Olympu. Z bojiště zaváděl
do tiché domácnosti Hektorovy, z válečné vřavy
přenášel posluchače na osamělý břeh šumícího
moře. Nepředváděl jen muže zápasníky na lodích
a ve zbroji, nýbrž zpodoboval i postavy žen
pozemských i božských.

Když hodovníci hovořili o postavách
Homerových, nemohli se nikterak shodnouti. Každý
z nich pokládal jinou povahu za nejdokonalejší:
ten Achillea, onen Hektora, jiný Patrokla, čtvrtý
Nestora ... vzpomínali na svoje známé~ které jim
tyto postavy připomínaly, a hle, Homeros mimoděk
odhalil nejeden rys skutečných 'povah, jehož si
dosud nevšÍmli. Bohatý kupec chválil Homera pro
vystii.ení ziskuchtivosti Agamemnonovy, dva
zpřátelení mladí šlechtici závodili chválou AchiIleova
přátelství, které překoná i hněv uraženého, starý
dvořan královský upozorňoval, jak moudře
vystižena jest povýšenost Diova nad bohy, a sám
Alyattes prohodil několik slovo lahodě duše nešťastné
Andromachy.

Tu povstal onen vynikající šlechtic, jenž před
příchodem Homerovým vytýkal pěvcům nedostatek
kr~sné celistvosti a ušlechtilé jednoty, a ukloniv se
králi Alyattovi děl: "Děkuji ti, laskavý a moudrý
panovníku, jménem všech nás, že jsi nás pozval

39