nýbrž i tíhou spravedlivého hněvu a ušlechtilé pomstychtivosti Achi1leovy. Nikdo neptal se po dalším průběhu dě~e, neboť Homeros naznačil jasně, že přízeň bohů se přiklonila k Achajcům, a že Troja musí padnouti, ztracen-li Hektor. Když po chvíli probudili se posluchači z mocného dojmu, jako procítáme ze živého sna, chvátali k Homerovi a děkovali mu, nesou ce zároveň odměnu. Král Alyattes byl nejspokojenější a nejštědřejší ze všech, a vedle něho hned onen urozený a přísný mHovník krásných uměleckých výtvor"O. Avšak Homeros nesnesl dlouhé a přílišné chvály, nýbrž ukloniv se, odcházel se svým pr6vodčím pěvcem, rovněž bohatě obdarovaným, ze síně. ;:,;" Ačkoliv zatím se nachýlilo k večeru, čehož si hodovníci při Homerově přednesu ani nepovšimli, netoužil nikdo z nich odejíti. Všichni cítili, že si musí pohovořiti o krásné básni, jíž Homeros je byl obdaroval. Král Alyattes, jenž četl s tváře svých hostí úplné uspokojení, přikázal sluhům přinésti nové zásoby vína. Brzy ocitla se celá společnost v živém hovoru: každý se obdiv