pěvců Řekové obléhající Troji, bylo dosti hěžné,
třebaže jim v písních byla přikládána ještě jiná
jména; za to každý z posluchačů věděl, že mezi
nimi vynikl král mykenský Agamemnon, syn
Atreův, jako vrchní velitel řeckého vojska a
mladistvý bohatýr a kníže z Thessalie, Achilleus, syn
Peleův.

Vzbudiv takto napiatý zájem mezi všemi, jal
se Homeros pokračovati. Přednášel bez únavy a
bez ochabnutí dlouhé hodiny, a pozornost
posluchačů stále rostla. Všichni zapomněli, že sedí jako
Alyattovi hosté v nádherné síni sardské; zdálo
se jim, že s vhradt'b posvátné Troje hledi na
krvavé zápasy Reků a Trojanů, že vidí mísiti se
bohy a bohyně do jejich bojů, že pozoruji
dopodrobna jejich odění, zbraně, tváře hrdinů, že slyší
vášnivý hovor hádajících se bohatýrfI, úpěnlivý
hlas jejich modliteb, divoký pokřik jejich vojska.
V podáni Homerově bylo vše jasné a životné, ba
posluchačům se zdálo, že posud nikdy v životě
nepovšimli si tolika a tak poutavých maličkostí,
il.lko nyni vedeni čarovným slovem slepého pěvce.
Když Homeros přednesl některou zvláště
poutavou a důležitou část děje, odmlčel se na chvíli
a občerstvil se vínem z poháru před ním
postaveného; také posluchači učinili tak, aniž při tom
procitli z kouzelného sna o Troji a o AchiUeovi,
v nějž je Homeros hudbou svého hlasu ukolébal.

I byl obsah Homerova vypravování v
krátkosti tento .

. Deset let již zavkotveny jsou řecké lodi na
pobřeží trojském a Rekové marně obléhají hradby

31