byl mezi hodovQiky znám jako Illilovník a znalec
krásných výtvorů ze zlata, spěže a hlazeného
kamene, zavrtěl mírně hlavou, a sledován upiatou
pozorností stolovníků, pravil: "Také já poslouchám
s radostí a se zálibou vypravování ctihodných
přednášečů o hrdinách a bohatýrských bojích,
o sporech bohů a úskocích mužů, o kráse paní
a moci králů. Ale nejsem téměř nikdy úplně
uspokojen. Každý krásný výtvor umělcovy ruky musí
býti ukončen a mně se zdá, že ani výtvor
básníkova ducha neměl by býti pouhým zlomkem:

Avšak pěvci nám pokaždé vypravují jenom malý
kousek děje, jenž nemá ani pravého začátku, ani
pravého konce. Dozvídáme se sice o činech, ale
zůstává nám ukryto, jaký výsledek, jakou odplatu
činy měly. Seznamujeme se s jedním rekem a zdá
se nám neobyčejným, přímo obrovitým. Teprve
kdyby nám jej pěvec vylíčil uprostřed ostatních
bohatýrů, mohli bychom posouditi, zda je
převyšuje. Nevím, milí přátelé, zda mně rozumíte. Chtěl
bych, aby báseň pěvcova nebyla malým,
pozlaceným a lesknoucím se střípkem, nýbrž dokonalou
nádobou, jíž nic neschází, a z níž ústa pijí osvěžení,
sílu, rozkoš." Na to se šlechtic odmlčel a pohleděl
se zalíbením na pohár před sebe, v němž se
lehounce chvělo temné víno.

. Slova šlechticova sledoval také král Alyattes,
a když šlechtic domluvil, řekl s vlídným úsměvem:

"Snad vás uspokojl alespoň pěvec Homeros, o němž
bych se odvážil tvrditi, že ve své dlouhé skladbě
o hněvu Achilleově vytvořil více než pouhý
zlomek." Současně. kývl' vladař na sluhu, aby Homera

27