žitek ze hry. Nejeden z hostí Alyattových na·
slouchal již častěji takovým pěvciim a hojně je
odměnil za jejich df1myslný a jímavý přednes.

Byly to menší příběhy ze starodávných, vět·
šinou zapomenutých bojů řeckých kmenf1 s jejich
sousedy a nepřáteli na pobřeží Malé Asie, na
Balkánském poloostrově i na ostrovech Egejského
a Jonského moře. Některý vynikající hrdina byl
vždy předmětem úryvkovitého vypravování
pěvcova. Nějaký jeho neobyčejný čin, jenž zpf1sobil
převrat v dějinách města, kmene, národa, byl tu
líčen dopodrobna. Nejednou zasahovali i nebeští
bohové a bohyně do pozemského děje: ukládali
rekům práce, pomáhali jim v bojích, odměňovali
je svou přízní, ano uváděli je i mezi sebe.

Zvláště často zpívali neb přednášeli pěvci
o dlouholetých zápasech ŘekO a Asijců před dávno
již zbořeným hradem a městem Iliem na
severozápadním břehu Malé Asie. Skoro každý rek,
o němi bylo od přednášečlt úryvkovitě
vypravováno, bojoval bud sám před hradbami Ilia, neb
alespoň některý z jeho předkf1 \ičastnil se těch
zápasf1.

Když hodovníci Alyattovi vzpomínali na tyto
pěvce, povstal mezi účastniky malý spor. Starý
šlechtic, zjizvený v četných bojích, odporoval
chvále, kterou mládež vzdávala rhapsodům,- jak
řecky pěvce ty jmenovali. Stařec tvrdil; že pří·
běhy o Iliu, kterému také Troia říkali, nikdy se
vdbec nestaly, nýbrž že si je pěvci prostě vymy·
slili. Prošel prý krajinu, kam pěvci trojské děje
umisťuji, ale nenašel tam ani trosek domnělého

25