Štědrý a moudrý král Alyattes z rodu
Mermnadovců zvelebil nejen svůj palác, lesknoucí se
zlatem a mramorem, ale celé město posypané květem
stromů a vonící růžemi. Nyní roznesla se nejen
po Sardách, nýbrž i po celé říši zpráva, že král
Alyattes sezval do svojí residence všecky svoje
místodržitele, vyníkající vojevůdce, náčelníky
starých šlechtických rodin, aby s nimi oslavil svátky
míru a jara. Vzácní hosté se sjížděli se všech
stran a budili v Sardách nadšení a obdiv.
Přijížděli v celých průvodech s otroky temné. pleti,
s drahocennými dary pro krále, v pestrých a
vzácných šatech. Někteří přiváděli s sebou
hudebníky, jiní přijeli s ověnčenými venkovany, jiní
zase qbklopeni byli celými zástupy ušlechtile
rostlých zápasníků a krasojezdcu. V Sardách zazněla
podivná nářečí různých krajů lydských; hojně se
ozývala perština a babylonština; od kupeckých
krámll doléhaly zvuky foinické; avšak lidé opravdu
vzdělaní a vznešení mluvili vesměs řecky, jak bylo
zvykem na pobřeží maloasijském. I na nádvoří
Alyattově byla řečtina obvyklým jazykem, ba
Alyattes byl proslaven tím, že rád hostil řecké pěvce,
kteří zpívali o hrdinských činech svých národních
bohatýrů; někteří Sarďané tvrdili, že se koří
d,Qkonce řeckým bohům, hřimateli Diovi, statečrié
válečnici Atheně a hlavně hbitému lukostřelci
Apůllonovi, mistru zpěvu a básnictví.

Také tentokráte měl řecký pěvec dodati
dvorským slavnostem největšího lesku. . Když. po
po$ledních zápasech v lukostřelbě, v házení diskem,
v běhu a ve skoku, v nichž se proslavili jak
zá
73