Fran~ie povznesená vládou mocných král6, jest
celou Evropou uznávána za první ze všech stáUt
Paříž, zvelebená nádhernými stavbami, jest
uctivána jako hlavní město vzdělaného světa. Tu
shromažďují se urození šlechtici, bohatí bankéři, krásné
dámy a oddávají se slavnostem, radovánkám,
duchaplným hovorom. Tato vznešená a mocná
společnost miluje nade vše d6myslné úvahy a vtipné
rozmluvy o otázkách vědy a mudrctví a pyšní se,
když učenci a spisovatelé se jich účastní a v nich
rozvíjejí svoje odvážné a břitké názory. Učenci
i spisovatelé však dobře vědí (právě jako v
renaissanci), že vědění dává jim moc nad
společnosti a neváhají této moci užiti i proti státu, proti
cirkvi, proti platným řádům.

Ale vědění, má-Ii působiti, musí býti
soustavně upraveno, přesně utříděno, jasně vyloženo.
I seskupuje se množství francouzských učenc6
různých obor6, kteří v hlavních otázkách jsou za
jedno, a sestavují obrovské dílo v podobě
naučného slovníku, do kterého shrnují celý vědecký
a mudrcký názor věku. Tot právě ona
8ncgklopaedže francouzská, o jejímž vzniku vypráví náš
poslední obrázek. Takřka v popředí tohoto obrázku
stojí živá, pohyblivá postava břitkého a ducha.
plného spisovatele Diderota, který celý podnik
vede a řídí s nasazením všech svých sil. Diviš Di·
derot (vyslov Dydrá) poslední postava literárních
dějin v naší knížce, zastupuje plně novověkého spi.
sovatele.Jeho duch je v stálém n_apěti, v ustavičném
vzrušení, v chvatném neklidu. Myšlenka stihá
myšlenku, nápad kmitá se za nápadem, dilo za dilem