musI vraceti, jak vše, co prožívá, koná, myslí, čte,
mimovolně s ní souvisí.

Spisovatel vidí takřka před sebou hléivní
postavy své knihy. Pozoruje, jak vymyšlené
tyosoby podnikají r6zné činy, jak mají podivuhodné
osudy, jak pracují, trpí, umírají - a hle, celý
děj budoucí knihy vystupuje již v obraznosti
spisovatelově. Brzy zjevují se spisovateli krajiny,
země, města, místnosti, v kterých se děje jeho příští
knihy odehrávají; jsou to namnoze vlastní
vzpomínky z cest, z mládí, z četby, které obrážejí se
v těchto obrazech.

Ale spisovatel dobře ví, že posud nemůže
začíti psáti svou knihu. Vše, co vykouzluje mu
jeho obrazotvornost (fantasie), tolik podobná snu,
jest neurčité, matné, prchavé, takže chvílemi se
básníkovi zdá, že toho vf1bec nedovede slovem
zachytiti. Spisovatel snaží se proto napomáhati
sČvojí obrazotvorností studiem a rozumovou prací.

te svědomitě spisy, z nichž možno se poučiti
o dobách, kde hrdinové jeho budoucí knihy mají
žíti, o krajinách a životních poměrech, které jeho
dílo bude líčiti, o předmětech, jimiž osoby v knize
vy~tup~jící . budo~ se v .ho!o!ev~h zabý~~ti ••
N.estudUJe vsak Jen kOlhy, nybrz I Zlvot. VSlma Sl
povah, dle kterých by mohl nakresliti svoje postavy;
naslouchá pečlivě jejich hovoru; sleduje jejich
zvyky, pohyby, záliby. A hle, vše se v jeho mysli
rýsuje již jasněji a pevněji - není to již pouhý
prchavý sen, co naplňuje jeho obrazotvornost,
nýbrž- skutečný život,· který nebude již tak nesnadno
zachytiti.

9