a zduchovněno, všecko vykoupeno, velkou bolestí
moudrosti. Pak napsala Teréza Nováková v Proseči
ještě závěrečný svůj projev publicistický, Genialita
citu, řešící důmyslně otázku ženskou jako otázku
lidskou, a již již klesala ruka ochromená smrtelnou
chorobou, jíž básnířka za dva měsíce po té, podlehla
v Praze 13. listopadu roku 1912.

Tři z pozdějších prací Terézy Novákové mají za
jeviště Proseč a rozvádějí motivy, vyvážené z tam·
ního života a podání, největší román básnířčin Děti
čistého živého, psaný v 1.1903-1906, drobný obrá·
zek Káčo, vstávej! z r.l909aposlední, nejzávažnější
povídka z Úlomků žuly, Na faře, kterou spisovatelka
- v ustavičném zápase se svou chorobou -
vytvořila nadlidským úsilím a přece v jasných a svěžích
barvách koncem r. 1911 a počátkem r:'1912.

V Dětech čistého živého sluje Proseč prostě Měs·
tečko,a zde, v domově moudrého Josefa K vapila, sta·
tečné Heleny Koutné a mladistvého problematika,
školmistra Jiřího Koutného, se slévají v jednotu ži·
votní i románovou všecky různorodé proudy a pra·
ménky náboženského blouznilství, sektářství, chi·
liasmu a osvícenství v nejvýchodvějších Čechách;
prosečský rozvážný občan Josef ~ vapil, stojící pří·
mo symbolicky na pomezí bludařského mysticismu
a náboženského osvícenství, dějově i osudově sou·
středí kolem sebe všecky Děti čistého živého a také
přijímá na sebe největší podíl tragického utrpení,
kterým jsou důsledně pronásledováni tito věrní vy·
znavačinejvyššího Ducha. Pronika výmpozorováním

44