snášení mnohých nesnází, ba útrap, byli si pokrevní
putovníci rovni. Na zkušenostech oněch cest
zakládá se netoliko XIII. díl Čech, jenž dokončen
byl nedlouho po smrti Theodorově, ale i knížka pro
mládež Potulky po Čechách východních, vzniknuvší
z přednášek a vydaná pohrobně roku 1913; kromě
toho i dúležitá národopisná monografie
Východočeské lomenice, která v knižní úpravě vyšla roku
1903.

Když roku 1901 Theodor, matčina láska a chlouba.
při botanické výpravě utonul, tatím co vědecký svět
skládal do mladého přírodopisce a myslitele
nejkrásnější naděje, chtěla má matka dáti bezměrnému
svému zoufalství projev tím, že navždy odloží pero
spisovatelské. Vrátila se sice po roce do
východních Čech, ale hledala tu- všude jen stopy<
ztraceného svého syna, s nímž prochodila všecky ty
končiny. Změnila tragický záměr její důtklivá slova mi·
lujících rádců, kteří jí doporučovali tvoření jako
nejkrásnější službu lásky památce oplakávaného
syna? Nebo spíše byla to veliká životní síla
básnířčina, která se přihlásila všemu na vzdory, a
kterou živil styk s drahým krajem? Roku 1903
zakoupila se Teréza Nováková s manželem v městečku
Proseči mezi Litomyšlí, Skutčí, Poličkou a Vys.
Mýtem v bezprostřední blízkostí Budislavě a jejích
krásných lesů; útulně přestavěná chalupa v staré
zahradě za hustým hlohovým plotem a s dalekým
pohledem do volných, z části vlastních polí byla
zprvu dějištěm elegického žalu, později vytrvalé

34