TEREZA NOVÁKOVÁ A ČECHY
VÝCHODNl

Když na začátku září roku 1876 přijížděla
třiadvacetiletá Teréza Nováková se svým
rovněž mladistvým chotěm Drem losefem
Novákem, nově jmenovaným profesorem gymnasia
litomyšlského, od nádraží v Zámrskách povozem do
Litomyšle, netušila ani ve snách, že se jí východní
Čechy stanou osudem. O kraji, do něhož blouznivá
a romantická Pražka přicházela, měla představy
zcela neurčité, a sama Litomyšl, která v
sedmdesátých létech nebyla ještě posvěcena tradicí
literární, byla jí prázdným zvukem, jenž rozplývavě za·
zníval z některých školských vzpomínek nadšené
milovnice vlasteneckého· dějepisu. Ba, vnímavá a
vznětlivá mladá paní nevstupovala do nového svého
bydliště se zvláštním zájmem; domnívalať se, že se
co nevidět vrátí trvale do Prahy a do společenských
poměrů, z kterých vyšla.

Velmi často vyprávěla má matka, jak nevlídně a
cize na ni v prvních létech působila Litomyšl, a jak
nešťastna se cílila v nezvykléni prostředí. Trpěla
stísněnými poměry maloměstskými i zevním
nátěrem samovolné germanisace tehdejší Litomyšle;
nechápala naprosto, co z kulturní svéráznosti
zachovalo si město a obyvatelstvo starobylého zámeckého
IJ. gymnasijního sídla; nesnažila seznámiti se s
krajem a lidem vůkolním. Bolestné pohrdání a pyšný

24