i nepředsudnému pojímání národního života.
Litomyšl sama zvláštními svými společenskými poměry
V sedmdesátých letech pomáhala upevňovati
národní vědomí Terézy Novákové. Vlivem panského
i státního úřednictva měla tamní inteligence, zvláště
ženská, nátěr německý, a mladá, zajímavá i
temperamentní Pražanka, která samolibými maloměštkami
byla zprvu hýčkána, později však pomlouvána,
pochopila záhy, že vítězství národního uyědomění by
znamenalo mezi těmito nadutými šosačkami
zároveň konec zpátečnických předsudkú - češství bylo
tu souznačno s pokrokem. Usilovala proto
horlivě o nápravu, ale setkávajíc se s neporozuměním,
ano, i s posměchem, uchylovala se do vzdorné
samoty, oddávajíc se pasivní oposici duše hrdé, ale
nezkušené: ze starších jejích beletristických prací
vypráví o tom rozmarná knížečka Z naší národní
společnosti a patetická povídka Démon. Teréza
Nováková nedovedla tenkráte ještě sestoupiti do
hloubek života: cizím jí zústával netoliko rázovitý lid
v okolí Litomyšle, který se jí později stal osudem,
ale i zachovalé vrstvy měšťanstva litomyšlského,
u něhož se právě v té době Alois Jirásek poučoval
o duši starobylého města. Vzrůstající rodina a četné
starosti odvedly ji na několik roků od veřejnosti;
jako matka, pečlivá a svědomitá až k sebezničení,
vychovávala své děti v onom vlasteneckocitovém
směru, jenž jest nám již znám z črty Z dívčí školy.

Soustavná literární činnost mé matky počíná se
rokem 1882; nelze dosti důrazně vytknouti, že ji

16