spisovatelčině samostatně. Naivní a zádumčivá črta
Z dívčíškoly ukazuje v postavě Ludmily Horákové,
zřejmě s rysy autobiografickými, v čem záležela
podstata češství· podle dívčích názorů Terézy
Lanhausové; láska k národní minulosti, vroucí poměr
k českému jazyku, nadšení pro vlastenecké písně
- tot trojí statek, jejž mladá žena, zcela v duchu
básní i listů Boženy Němcové, míní jako matka
odevzdati svému dítěti. Ve vzpomínkové kresbě Z mého
rodného domu, prosycené kouzlem blouznivého
dětinství, zdůrazněno jest tragickou figurou Heř·
manovou liberálně politické tíhnutí Mladé Čechie
a postižen je správně i oslňující opar romantiky,
jenž obestíral v očích mládeže politické
"mučednictví". Zajímavě prohloubeny jsou všecky tyto'
otázky v širokém autentickém obraze dívčích tužeb
a snů Terézy Lanhausové, Z jarních dob, který vznikl
až počátkem let devadesátých a uveřejněn poprvé
1915 v Zlaté Praze. Spisovatelčina blíženka Ida
Lhotová prožívá až bolestně rozpor mezi dvojím
češstvím: zamítá starší historisující, jazykové are·
signované vlastenectví, jež je zosobněno přítelem
jejího otce, pa~m Faktorem, a rozhoduje se pro
národnost hájenou liberální, útóčnou politikou, jíž
slouží student Kovář - ale sama, dospívajíc, chce
trpělivou a obětavou prací učitelky prospívati
češství, které by takřka syntetisovalo oba směry. Závěr
tento ovšem myšlen jest v duchu pozdějších názorů
Terézy Novákové, které vyvrcholily přesvědčením
o nutnosti obětovati osobní blaho užitku obecnému;

14