české, hlavně v době pře myslovské a lucemburské,
přednášely se nadšeně skladby domněle
staročeských Rukopisů, opěvovala se písněmi staročeských
romantiků ze školy Čelakovského krása a velikost
vlasti i pohotová odvaha položiti za ni život -
setrvačností udržovaly se takto v dívčí mládeži
národní ideály předbřeznové, které posilovalo též čtení
starší české literatury, Kollára, V ocela, Jablonského,
Klicpery a Chocholouška. Ale ze vnějšího světa
doléhaly na vnímavou duši dívčí novější proudy:
někteří mladší učitelé na ústavě, hlavně prostřední
básník H. V. Tůma, hlásali vedle vlastenectví
staršího způsobu též -liberální zásady, jak je činem za·
stával obrozený konstitucionalismus český; stálé
veřejné projevy svobodomyslné mládeže proti vládě
a pražským Němcům odrážely se živě v mysli
dívčině; literatura družiny Májové nabízela matné, ale
svůdné typy blouznivého, trpitelského češství ve
Pflegrově Olšovském a Jarolímu z románu Na
úsvitě od K. Světlé, a posléze zazněl i z nejnovější
produkce t6n, jenž úplně hověl představám mladé
horující svobodomyslné Češky - Svatopluk Čech
napsal své Umírání.

Velmi věrným ohlasem mladistvých vlastenec·
kých a liberálních tužeb Terézy Lanhausové v
letech 1865-1868 jsou tři dokumentární práce
novelistické, dvě povídkové vzpomínky, zařazené do
knihy Z měst a ze samot, Z dívčí školy a Z mého
rodného domu, i rozsáhlá memoirová skladba až
románové rozlohy, Z jarních dob, vydaná až po smrti

13