ných, a když počala vycházeti v překladu Tolstého
"Vojna a mír", rázem vycítila v horoucím obdivu
jedinečnou velikost spisovatelovu. Není zcela snad·
no představiti si dvojjazyčný ráz rodiny
Lanhausovy: matka mluvila s dětmi po německu, otec a
služky česky; doma zpívaly se naše písně a při tom
kořenila řeč citáty z výmarských klasiků; většina
známých náležela německé společnosti pražské, ale
celá rodina horovala pro politické snahy českých
stran - zdá se, že Arnoštka Lanhausová, která byla
v domě osobností vůdčí, cítila, kterak v českém tá·
boře jest budoucnost kulturní a životní, a měla dosti
odvahy pro poznání to zříci se vztahů a svazků
minulostních.

Teréza Lanhausová, narozená dne 31. července
1853 v Praze v Žitné ulici, byla do čtvrtého roku
vychovávána matkou i chůvou po německu; teprve
pak naučil ji otec češtině a vzbudil v ní živou
zálibu pro české národní písně. Ale vlastní
uvědomění národní procitlo v děvčátku teprve na výbor·
ném vzdělávacím ústavě manželů Amerlingových,
kde pobylo až do r. 1868; na ústavě vyučovalo se
sice někťerým předmětům něm.ecky, ale celý duch
byl tu vlastenecký ve smyslu staršího historického
romantismu: mnoho se pěstovaly starší dějiny,
vlastivěda a česká mluvnice,' též hodiny zpěvu
podporovaly lásku k národnosti. Amerlingovské
češství, více obrácené ke kultu minula než k přítomné
skutečnosti, bylo velmi sentimentální, ba namnoze
přímo ilusionistické: horovalo se o dávné slávě

12