daleko jsme se dostali. Ale což na toml Goethovou
smrtbud se starý věk končI nebo splše nový začlná.. A my.
drahý pflteli. po spolu s Goethem žili na jedné zemi. stejný
dýchali vzduch. do týchž pohllželi souhvězdr. Vzpomenu·li.
že Goethovým a Napoleonovým byl jsem vrstevnlkem a
že jejich dvaadvacátý bfezen i pátý květen byly též dny
mého života. ničeho;nelituji ze slot. které mně pfinesl osud
i mé povolánI básnlfské. i když se stflzllček v letu orlu rov.
nati nemůže.«

A tu bylo opět na doktoru Chmelenském. aby se usmál
a žertovně prstem pozahrozil s parodistickou'recitacl dvou
veršů: .Vám synům milým na usmlfeni. a vrahům našim
na pokofenl.c

Celakovský porozuměl rázem citátu ze svéVelké pany·
chidy .• Nemohu ovšem Bonaparta velebiti jako milovnlk
a dlužnlk Rusů. ač i se stanoviště slovanského. to jest
polského neb i1Iyrského. leccos na jeho pochvalu pověděti
možno. Ale velký byl jako Alexander neb Caesar. a
neviděti toho. toljako slepu býti. Stejně si nebudeme zastlrati.
že Teutoni se v tom mohou rovnati Rekům. že majl v
Herdrovi svého Platona a v Goethovi svého Homéra. Kdežto
my Slované doposud-e

A tu vyskočil doktor Chmelenský ze židle. aby po svém
dopověděl větu pfltelovu: .svého Goetha nemáme. ale
bude·1i vůle Páně jednou. budeme mlti. A na to si dnes.
drahý Ladislave. pfipijeme sklenici žernoseckého. Běžel
bych sám hned pro láhvici. kdybych se lépe vyznal u
kupců a vinafů v sousedstvl. Snad panl matinka jako matka
básnffova ráda nám dojde pro vlna. aby se s námi napila na
pflšilho Goetha slovanského ,«

Když zapadly dvefe za stafenkou. která pod šátkem a
ve vysokých stfevfcIch úplně zachovávala podobu
venkovanky z pracheňského kraje. všimli si pfátelé teprve. že sedl
v husté tmě. a že se v okně kmitá jasná zářivá večernice.

22