ro divadelné recitovati: .Každý jinoch milovat tak tou žl.
každa dlvka milována být-c

Zvonek vytrhne z deklamace. a doktor Chmelenský
vstupuje. zlejmé udýchán a vzrušen .• Ladislave. Goethe
jest mrtev. vlš to již?c Emfaticky objlmá přltele .• Umřel již
pted deseti dny. Krasoslave. a my se toho v našem praž·
ském Kocourkově teprve dnes dozvldáme. Uši nám zalé·
hajl zprávami. že cholerou uhynuli včera Hypanis nebo
Dymas trojský a dnes Thersites řecký. ale při tom přeslechne.
me že zemřel král; král, pravlm. Krasoslave,c volá Cela·
kovský s chmurným důrazem. Ostatnl hovor vedli již v ob·
vyklé poloze: doktor Chmelenský seděl bezvadně a klidně
na židli, kdežto Celakovský se posadil na svůj psaci stůl. klá·
til nepokojně nohama a za chvlli dýmal ze své oblibené
trysky. která mu občas zhaslnala .

• Jaká to ztráta pro nás Slovany, velecenný Krasoslavel
Byl{ patriarchou slovanských básnlřů a ujcem naši spanilé
slovanské poesie prostonárodnl. které pomáhal do světa.
a( to byl náš neocenitelný RukopiS nebo žalozpěv srbské
Hasanagice. Teprve skrze něho jsme poznávali co vzácné·
ho roste po našich luzlchl Bez něho by byl zůstal náš ně·
mecký Musejnlk prázdnou plevou a nedozrálou zunou;
bez ného by nikdo nedbal o našeho Kašpara Sternberka
i se všemi jeho bylinami a fossiliemi. Ba. co jsem se nazá·
viděl našincům, jimž Musy dopřály se s nim setkati a po·
hovořiti. co nebožtíku Dobrovskému. co dvojctihodnému
K ollárovi I A že ani oni neocenili celou milost oné blaho·
činné chvílel Abbé. jemuž jednoduché praeteritum nad
úsměv Charitek bylo. stěží v Mariánských Lázních si
uvědomil. že mluvl s největšlm básnIřem světa; a také panu
Kollárovi nedůvěřuji. že by byl v Jeně zapomněl na pastora
a starožitníka, kteřl v něm stále poetu ujařmujI. Co bychom
všecko my dva asi byli s Goethem ve VinařIch prohovořili.
kdyby nám ta milost byla dána. Vid. Krasoslavelc

.Myslím. Ladislave. že bychom byli bud dojetlm mlčeli
nebo plakali. jako onen básnIř rakouský. Jak by neoněměli