and~lský pán I A což teprve, vzal· li někdy s sebou svou
půvabnou. vznešenou paničku. která se pohybuje a usml·
vá tak čistě a cudn~. jako by právě sestoupila s oltářnlho
obrazu s kůru cherublnů. Syn František vždycky celý záři.
vyslovuje-li pomalu a s důrazem její vznešené jméno Lu·
dovlka. které panl doktorová má jistě po nebožce clsařov·
ně. Kdyby tak Pán Bůh dal. aby si František sám takového
anděla přivedl jednou do domu I Ale kdež pakl Co po·
znal tu kupeckou křehotinku ze Strakonic. nemá pro jiné
panny již ani očl ani myšlenek; žehnejte mu nebesa. je-Ii
v tom jeho opravdovské štěstí 1

V této navečernI chvíli se vraCÍvá syn z kafírny a
občas přivádívá s sebou pana doktora Chmelenského. Už by
tu mohli býti: časný dubnový večer se naklánl. a klenutou
jizbičkou se strou stlny. Rázné trhnuti zvoncem; matka již
oMrá Františkovi, který se proti zvyku dnes poněkud
opozdil. .Maminko. všichni jsme zchudli.e volá syn. zřejmě
vzrušen. hned ve vstupu a neobvyklým pohybem klade
matce ruce na ramena .• Ale. holečku. jak pak můžeme
zchudnout my. kteří nemáme než ty své holé ruce a naději
v Pána Boha.e odmítá stařena. myslíc matně na velký
státni bankrot před dvaceti lety. jimž byl kdekdo ožebračen .
• Maminko. Goethe umřel.e vysvětluje syn. Podle jeho
pohnuti soudl matka. že to byl bud nějaký velký vlastenec
nebo slavný spisovatel: jméno samo zůstává však pro ni
prázdným zvukem. a podivná zmínka o zchudnutf
nepřestává být nejasnou. Pak cosi svítá neurčitě v mysli staré
ženy a z jejich dívčlch vzpomínek se prodírá dotaz: .Jest to
ten pan spisovatel. co ho měl tak ve vážnosti Ran císařský
rada. u kterého jsem jako výrostek sloužila? Casto brával
jeho knihy s poličky a sotva počal odtud milostpanl před.
čItati. rozplakali se oba a padali si jako milenci do náručÍ,
opakujlce jméno Goethe a ještě jakési jiné.e .Ba právě.
maminko. Goethe a Werther. Werther a Goethe. dobře
jste uhodla,e s lehounkým úsměvem odpovldá syn a hladl
matku něžně po tváři. Brzy však vzepne hrud a počne
sko
19